Délka doby kalení je jedním z důležitých faktorů ovlivňujících mechanické vlastnosti a dynamickou únosnost výkovků jeřábových kol. Aby se kola vyznačovala vysokými mechanickými vlastnostmi, musí být hloubka kalení velmi velká. Současně s ohledem na to, že v kole je pro vlastní popouštění nahromaděno velké množství tepla, musí být proces kalení stanoven podle potřebných podmínek: vrstva hlubokého kalení; což vede k dobrým podmínkám samo-popouštění.
Velmi důležitý je proces kalení výkovků jeřábových kol. Zhášení kola může být buď nedokonalé kalení, nebo kalení povrchu ráfku. Ten je široce používán. Když se používá kalení odpadem z tepelného odpadu, je to obecně jen kalení povrchu. Když je kalení povrchu ráfku prováděno jedním ohřevem, získá se jemná zrnitá struktura jako výsledek rekrystalizace, což je užitečné pro zlepšení mechanických vlastností lopatkové desky a ráfku.

Typické metody tepelného zpracování jsou: samotné tepelné zpracování - kalení běhounu vodou - vlastní temperování v jámách. Mezi nimi kalení hlavně rozprašuje vodu, aby uhasila běhounu kola a vnější povrch ráfku pro zlepšení tvrdosti ráfku a snížení rozdílu tvrdosti, čímž se zlepší výkon paprsku. Po temperování se vyrobí polotovary.
Při kalení zbytkovým teplem válcování jeřábová kola delší dobu zhasnou a ztratí více tepla nahromaděného v kolech, čímž se sníží teplota samovroucení. Zkrácení doby kalení zvýší teplotu samovrstvení, ale bude zde nebezpečí nedostatečného limitu pevnosti. Proto se výběr systému tepelného zpracování stává velmi komplikovaným v procesu výroby celého kola, a to z důvodu vzájemného vztahu mezi různými procesy tepelného zpracování, když je tepelné zpracování prováděno s odpadním teplem. Když jsou kola kalena samostatným ohřevem, je snadné regulovat teplotu kol. Při opětovném popouštění kol lze snadno určit proces samovrstvení, který zajistí mechanickou stabilitu kol.
