Lezecké věžové jeřáby se také nazývají věžové jeřáby s vnitřním lezením. Obvykle se instalují ve výtahových šachtách nebo v speciálně upravených zátokách budov. Mohou být také instalovány v válcových konstrukcích. Mohou být vyvýšeny lezeckými konstrukcemi, jak se zvyšují struktury. Obecně platí, že u každé konstrukce o délce 3 až 8 metrů se žeriav jednou stoupá. Výška samotné věže je pouze asi 20 metrů a výška zdvihu závisí na výšce konstrukce.
Existují dva druhy hydraulických a mechanických lezeckých mechanismů. Hydraulický horolezecký mechanismus se skládá z lezeckých žebříků, hydraulických válců, stoupacích nosníků a nohou. Rám stoupání žebříku je tvořen horními a spodními ložiskovými nosníky, které jsou od sebe odděleny dvěma podlažími. Když pracují, jsou přišroubovány ke stěně nebo okrajovému nosníku válcové struktury. Na obou stranách žebříku jsou schody. Jeho zatěžovací paprsek odpovídá čtyřem hlavním ramenům jeřábové věže a je vybaven osmi vodícími kladkami, které hrají vodítko při lezení. Těleso věže je umístěno uvnitř rámu lezeckého žebříku, tělo válce hydraulického válce pro zdvihání je zavěšeno na příčném nosníku těla věže a spodní konec (konec pístní tyče) je zavěšen ve středové části pohyblivého spodního nosníku . Nohy jsou namontovány na obou stranách těla věže. Nohy jsou také instalovány na obou stranách pohyblivého nosníku. Dvojice nohou podpírají schody žebříku, čímž zvyšují výšku věže. Výhodou horolezeckého jeřábu je, že jeřáb nesen budovou, těleso věže je krátké, výška zdvihu je vysoká a nezahrnuje vnější prostor budovy. Nevýhoda spočívá v tom, že provoz řidiče nemůže vždy vidět celý proces zvedání a potřebuje signální příkaz; stavba je dokončena. Po zkomolení demolice je nutno pomocný jeřáb rozmontovat.
